Royal Opera House v Londýně


KRÁLOVSKÝ BALET V LONDÝNĚ | ZIMNÍ POHÁDKA
Christopher Wheeldon

28. 04. 2014 v 20:15

Dirigent: David Briskin
Hudba: Joby Talbot
Choreografie: Christopher Wheeldon
Účinkují: bude upřesněno

Uváděno v kinech: Praha - Bio Oko | Brno - Scala | Kopřivnice-Puls





V návaznosti na svůj rozkošný celovečerní balet Alenka v říši divů pokračuje Christopher Wheeldon v úspěšné spolupráci s výtvarníkem Bobem Crowleyem a skladatelem Joby Talbotem v baletu, vytvořeném na základě Shakespearovy pozdní komedie Zimní pohádka. Příběh sleduje rozpad manželství vinou zničující žárlivosti, zavržení dítěte a lásku, která zdánlivě nemá naději. Nejprve výčitky a žal, a poté, co zázračně obživne domnělá socha, přijde odpuštění a smíření. Pro balet je to silná látka, příběh umožňující vyjádření intenzivních citů postav a vztahů mezi nimi a příležitost nesoustředit se pouze na ústřední charaktery, nýbrž i na svět kolem nich.

Přímý přenos



Mariinské divadlo v Petrohradu


MARIINSKÉ DIVADLO PETROHRAD | LABUTÍ JEZERO
Marius Petipa a Lev Ivanov

Dirigent: -
Hudba: P. I. Čajkovskij
Choreografie: Marius Petipa a Lev Ivanov
Účinkují: Jekatěrina Kondaurova

Uváděno v kinech: Dobruška - Panoramatické kino 70 - 28. 3. 2014 | Říčany u Prahy - Na fialce - 10. 4. 2014 | Kino Heřmanův Městec - 15. 5. 2014





V čtvrtek 6. června 2013, měsíc po otevření nového operního divadla (Mariinského divadla 2) v Petrohradě dojde k mimořádné události. Soubor, z nějž pochází řada světoznámých umělců a význačných hvězd baletu, uvede u příležitosti 275. výročí založení carského ruského baletu představení Labutího jezera.

Labutí jezero bude snímáno v Mariinském divadle a současně promítáno na velké plátno v nové budově Mariinského divadla 2. Bude to dokonalé spojení umění a techniky, nejlepšího baletního souboru světa a nejpokročilejší technologie.

Představení bude přenášeno živě do více než 50 zemí celého světa. V České republice na přenosu parctipuje celkem 9 kin.

Světová premiéra Labutího jezera se sice uskutečnila 20. února 1877 ve Velkém divadle v Moskvě v choreografii baletního mistra českého původu Václava Reisingera, Čajkovského geniální hudba však získala proslulost až ve spojení s choreografií, jejímiž autory byli Lev Ivanov a Marius Petipa a která byla poprvé uvedena 15. ledna 1895 v Petrohradě. Nejoblíbenější klasický balet Labutí jezero tak bude poprvé prezentován v kinech z města, v němž vznikla jeho proslulá podoba, a souborem, ze kterého vyšli proslulí mistři baletního umění jako Anna Pavlova, Rudolf Nurejev či Michail Baryšnikov. Večer je oslavou 275. výročí založení ruského carského baletu roku 1738. Mariinské divadlo k němu přispívá tajuplným a dramatickým příběhem prince Siegfrieda a labutí princezny Odetty, příběhem jejich lásky a souboje se zlem.

Čajkovského úchvatná hudba spolu s jedinečnou choreografií Ivanova a Petipy představuje baletní soubor Mariinského divadla v plné kráse. V dvojroli Odetty a Odilie vystoupí Jekatěrina Kondaurova.

Režisér: Yuri Fateev
Producent: Glass Slipper
V hlavní roli: Jekatěrina Kondaurova - Mariinský balet



Pařížská opera


FLAMENCO | TEATRO REAL MADRID | KRVAVÁ SVATBA+SUITE FLAMENCA
Antonio Gades

Dirigent: -
Hudba: Emilio De Diego, Perelló y Monreal, Felipe Campuzano
Choreografie: Antonio Gades
Účinkují: Vanesa Vento , Joaquín Mulero, Maite Chico, Ángel Gil, Cristina Carnero

Uváděno v kinech: Praha - Aero - 26. 3. 2014 | Kino Sušice - 11. 4. 2014





KRVAVÁ SVATBA
Roku 1974 přistoupil Antonio Gades k choreografii španělských tanců svým baletem Krvavá svatba. Libreto vycházelo z dramatu Federica Garcíi Lorcy, inspirovaného zprávou o dramatické události v Nijaru roku 1928. Baletní verzi vytvořil Alfredo Mañas, který již s Gadesem spolupracoval o deset let dříve na inscenaci Don Juan.
Tehdy asi dvacetičlenný Gadesův soubor se ujal nastudování a jako místo světové premiéry bylo zvoleno Olympijské divadlo v Římě, kde se uskutečnila 2. dubna 1974.
Tanečník a choreograf Gades k dílu říká: „Ačkoli byla premiéra v Římě, chtěl jsem Krvavou svatbou uctít španělského básníka. Narodil jsem se ve středozemské kultuře, v níž je mnoho žárlivosti, lásky i smrti, a nejen v tanci, také v literatuře, malířství a dalších uměních. Tušení tragédie je všudypřítomné. Krvavá svatba je skutečný španělský příběh, tragédie naplněná folklorem. Lorcovo dílo mě vždycky zajímalo, hlavně to, jak popisuje charakter obyvatel Andalusie.”
Antonio Gades hovoří o jedné ze strhujících scén baletu, o souboji mezi Leonardem a ženichem, a shrnuje svůj přístup k tvorbě: “Tato scéna je to nejtěžší, co jsem v životě dělal. Vyžaduji hodně, všechno. Je to syntéza utrpení, tanec jako by se šlo na smrt, ale setkání se smrtí je prosté, bez zoufalství a velké podívané.”
Šest let poté, co byl balet uveden v nejvýznamnějších světových divadlech, vytvořili Antonio Gades a Carlos Saura filmovou verzi, která zahájila úspěšnou kombinaci tance a filmu, jež toto umělecké duo proslavila a přispěla k popularizaci flamenca na celém světě.
Krvavá svatba byla provedena celou řadou tanečních souborů včetně Španělského národního baletu, Kubánského národního baletu, Baletu v Nancy, Římské opery a Andaluzského tanečního ansámblu. Soubor Antonia Gadese uvádí balet znovu jako jedno z nejvýznamnějších španělských děl dramatického baletu a předního díla klasického i soudobého tance 20. století.

Délka trvání: 30 minut

SUITE FLAMENCA
Tance, jimiž Antonio Gades zahájil kolem roku 1963 sólovou kariéru, tvořily základ, z nichž o pět let později vznikla Suite Flamenca, osm choreografií tradičního flamenca, jak ho vidí Gades. Suitu realizoval Gadesův soubor, k němuž patřila mimo jiné Cristina Hoyos, jeho taneční partnerka po dobu téměř dvaceti let, než ji vystřídala Curra Jiménez, s níž Gades tančí v poslední době.
Suita byla provedena jako druhý díl Španělské suity, jejíž části tvořily Jota, Vito, Smrt Dona Juana, Zapateado de Sarasate a další čísla, která byla v obměnách zařazována v následujících letech.
Suite Flamenca je řadou čísel, dovolujících obdivovat estetiku flamenca se sóly, duety a skupinovými tanci. Všechny tance jsou pojaty z individuální perspektivy Antonia Gadese. Nabízí se jedinečná šance sledovat cestu flamenca jako spojení avantgardy s klasickým uměním.

Délka trvání: Doba trvání: 55 minut



FLAMENCO | TEATRO REAL MADRID | CARMEN
Antonio Gades

Dirigent: -
Hudba: Antonio Gades, Solera Freire, Georges Bizet: Carmen, M. Penella: El gato Montes a José Ortega Heredia / Federico García Lorca „Verde que te quiero verde“
Choreografie: Antonio Gades
Účinkují: Vanesa Vento Angel Gil Jairo Rodriguez Joaquín Mulero

Uváděno v kinech: Kino Radotín - 18. 1. 2014 | Praha - Světozor - 25.2.2014





O divadelní verzi CARMEN se uvažovalo zhruba ve stejné době, kdy vznikal film Carlose Saury. Úspěch filmu Gadese i Sauru překvapil; pro Antonia Gadese byl povzbuzením k vytvoření verze baletu pro divadlo, jež se stala dalším jeho mistrovským dílem v návaznosti na KRVAVOU SVATBU a FLAMENCO SUITE. Premiéra v Paříži roku 1983 měla velký úspěch u publika i kritiky a prozradila, že Antonio Gades není pouze jedním z nejvýznamnějších světových tanečníků, nýbrž také jedním z největších choreografů.
Myšlenku Antonia Gadese na vytvoření tohoto díla vystihují jeho vlastními slova při tiskové konferenci. Podle něj není „Carmen frivolní žena, ani ničitelka mužů. Je to upřímná bytost, která když miluje, pak se s tím netají, a když nemiluje, přizná to právě tak. Jinými slovy – je to svobodná žena. Neřekl bych, že by proto měla být označována za tvora, který muže žene do záhuby.“
Carmen se svými city nezachází jako se soukromým vlastnictvím. Když miluje, řekne to a právě tak dokáže lásku ukončit. Zastává vznešenou ideu svobody a raději zemře, než by se jí vzdala. Vždycky byla ukazována jako povrchní svůdnice. Avšak v Carmen je cosi zásadního, co je tomu na hony vzdáleno – o společenské třídě má svou vlastní představu.
Když Antonio Gades zmiňoval celosvětový úspěch CARMEN, připomínal francouzské kritiky, kteří říkali, že „Merimée přivedl Carmen do Francie, a my ji vrátili do Španělska“. Carmen byla téměř vždy představována jako povrchní, frivolní bytost, je však mnohem hlubší. Byla špatně chápána, neboť puritánsky smýšlející společnost Mériméovu povídku z roku 1837 skandalizovala. Nemohla v ní vidět hlavní jádro, ryzí touhu po ženské emancipaci. Na druhé straně zběh Don José se ze své společenské třídy vyloučil, je to občan, který se stal „bezdomovcem“, a přitom vyžaduje věrnost. Je to on, pro koho je láska soukromým vlastnictvím.
„Vytvořil jsem CARMEN, protože nemám rád její stereotypní, falešný obraz. Je to žena, která se lásce odevzdává celá a nikdy nezapomíná, k jaké třídě patří.“


Délka trvání: 1h 38 min


FLAMENCO | TEATRO REAL MADRID | FUENTEOVEJUNA
Antonio Gades

Dirigent: -
Hudba: Antón García Abril, Modest P. Musorgskij, barokní hudba, Antonio Gades, Antonio Solera, Faustino Núñez
Choreografie: Antonio Gades
Účinkují: Cristina Carnero, Ángel Gil, Alberto Ferrero, Joaquín Mulero

Uváděno v kinech: Kino Radotín - 22. 2. 2014 |Praha - Světozor - 20.5.2014





Flamenco s baletními prvky: Fuenteovejuna, jenž se nyní opět vrací na jeviště poprvé od chvíle, co jej opustil jeho tvůrce, je neobyčejně krásný poslední plod velké umělecké a osobní zralosti. Jeho vybranou a působivou kvalitu netvoří ani tak estetické hodnoty, které jsou nepochybně nesmírně vysoké, ani úžasná podívaná, kterou nabízí, nýbrž naprostá jednoduchost, s níž se předvádí esence toho, co má být vyprávěno. Gades volí pouze to – tak jako Peter Brook v divadle – co potřebuje k vystižení a vyjádření myšlenky, téměř vždy je to dlouhá cesta, ale bez trýznivého sebezapření. Dílo vychází ze stejnojmenného dramatu Lope de Vegy. Zdroje toho, co obvykle inspirovalo španělské tance a flamenco, jsou vlastním výběrem choreografa. Drama, napsané mezi roky 1612 a 1614, je založeno na historické události, zveřejněné v Crónica de las tres Órdenes Militares. Vypráví, jak se vesnice uprostřed Andalusie bouří proti tyranství šlechtice – komtura (Comendador de la Orden de Calatrava) Fernána Gómeze de Guzmána a nakonec je zabit. Když král s královnou, katolíci Ferdinand a Isabella, pošlou soudce, aby případ objasnil, nepomůže ani vyhrožování mučením, aby vesničané vydali viníka a jako jeden muž přebírají všichni zodpovědnost za smrt nešlechetného šlechtice.

Délka trvání 1h 33 minut


HOLANDSKÝ NÁRODNÍ BALET | POPELKA
Christopher Wheeldon

Dirigent: Ermanno Florio
Hudba: Sergej Prokofjev
Choreografie: Christopher Wheeldon
Účinkují: Anna Tsygankova, Matthew Golding, Larissa Lezhnina, Megan Zimny Gray, Nadia Yanowsky

Uváděno v kinech: Plzeň - kino Beseda - 9. 6. 2014





Zcela nový balet Popelka v choreografii světově proslulého Christophera Wheeldona měl premiéru v Holandském národním baletu v amsterdamském Het Muziektheater v prosinci 2012. Příběh na motivy pohádky bratří Grimmů zaujme děti i dospělé. Christopher Wheeldon vytvořil okouzlující zpracování romantického baletu za doprovodu nádherné hudby Sergeie Prokofjeva a v kulisách krásné scény a kostýmů výtvarníka Juliana Crouche. Diváci se mohou těšit na vynikající obsazení v čele s Annou Tsygankovou a Matthew Goldingem.

Cinderella | Anna Tsygankova
Princ Guillaume | Matthew Golding
Macecha Hortensia | Larissa Lezhnina
Nevlastní sestra Edwina |Megan Zimny Gray
Nevlastní sestra Clementine | Nadia Yanowsky


BALET PAŘÍŽSKÉ OPERY | BALANCHINE + MILLEPIED
Georges Balanchine a Benjamin Millepied

03. 06. 2014 v 19:30

Dirigent: Philippe Jordan
Hudba: Georges Bizet a Maurice Ravel
Choreografie: Georges Balanchin a Benjamin Millepied
Účinkují: Sólisté, první tanečníci a baletní soubor Orchestr a sbor Pařížské opery

Uváděno v kinech: Praha - Světozor





Spolu s baletem Křišťálový palác Georgese Balanchina na hudbu Georgese Bizeta bude uvedena adaptace baletu Daphnis et Chloé Maurice Ravela v choreografii Benjamina Millepieda. Poprvé bude orchestr při baletním představení Pařížské opery řídit dirigent Philippe Jordan.

Večer přináší setkání dvou velkých francouzských skladatelů a dvou choreografů, kteří působili v New York City Ballet. Staví vedle sebe zakladatele tohoto souboru Georgese Balanchina a jeho žáka Benjamina Millepieda a prezentuje tak jejich tvůrčí příbuznost i kontrasty. Roku 1947 vytvořil George Balanchine jako poctu souboru a francouzské tradici svou první práci pro Balet Pařížské opery Le Palais de Cristal (Křišťálový palác), k níž jako hudební poklad použil rané dílo Georgese Bizeta, jeho Symfonii C dur. Balet, charakterizovaný architektonickou strukturou a smyslem pro dialog hudby a pohybu, je příkladem akademické virtuozity, již doplnil tvůrce světel a barev Christian Lacroix. Baletní podoba mýtického námětu Daphnis a Chloé je třetí choreografií Benjamina Millepieda vytvořenou pro Balet Pařížské opery. Vznikla ve spolupráci se scénografem Danielem Burenem. Tak jako Balanchine vychází Millepied z rytmů a barev hudby „choreografické symfonie“ pro sbor a orchestr. Mistrovské dílo francouzské hudby řídí jako svůj debut u Baletu Pařížské opery Philippe Jordan.

Délka trvání: 2 hodiny včetně dvacetiminutové přestávky